V ranních hodinách 25. března 2009 odešel ve spánku významný český radiobiolog plk.v.v. prof. MUDr. Milan Dostál, CSc.
Narodil se 13. září 1925 v Pardubicích v rodině důstojníka. V roce 1943 maturoval v Pardubicích. Po středoškolských studiích byl totálně nasazen jako pomocný dělník v továrně Explosia v Semtíně. Tam začala i jeho ilegální činnost, která byla počátkem června 1944 prozrazena. Skrýval se na Moravě, unikl na Slovensko. Tam byl 29. června 1944 zatčen, předán zpět do protektorátu Čechy a Morava do rukou gestapa. Prošel několika věznicemi gestapa v Horní Lidči, ve Zlíně a v Pardubicích, odkud byl odeslán 18. října 1944 do soudní vazby do Drážďan. Byl obžalován ze zemězrady, velezrady a z rozkládání říšské branné moci a souzen 8. listopadu 1944 před 1. senátem lidového soudu z Berlína. Protože nikoho ze spolupracovníků nevyzradil a před soudem stál sám, bylo vynesení rozsudku odročeno na druhé zasedání, k němuž v důsledku bombardování Drážďan spojeneckým letectvem již nedošlo. Do 22. února 1945 byl vězněn v Drážďanech, posléze v Lipsku a po 7. dubnu opět v Drážďanech. Nakonec byl osvobozen Rudou armádou ve věznici v Bad Schandau, kam byl transportován pěším pochodem smrti. Domů se vrátil 19. května 1945 s podlomeným zdravím po dlouhodobém nedostatku jídla a po toxické úplavici. Po zotavení začal studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve 2. ročníku se stal vojenským stipendistou a po ukončení 4. ročníku přešel na lékařskou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně již jako příslušník Vojenské lékařské akademie, kterou ukončil promocí s výtečným prospěchem v březnu 1951. Po absolvování postgraduálního školení v Ústřední vojenské nemocnici v Praze přichází v roce 1952 na katedru farmakologie Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Soustředil se na analýzu změn centrálně tlumivých účinků analgetik při akutní nemoci z ozáření a věnoval se výuce farmakologie. Spolu s dalšími spolupracovníky vydal několik skript.
Po zrušení Vojenské lékařské akademie a vzniku Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu J. E. Purkyně se od roku 1958 na novém radiobiologickém pracovišti vedeného prof. MUDr. J. Mrázem věnuje problematice chemické radioprotekce. V roce 1975 se sám stává vedoucím katedry radiobiologie a stává se hlavním odborníkem zdravotnické služby pro obor vojenské radiobiologie.
V roce 1967 obhájil na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy kandidátskou disertační práci „Ochranná účinnost cystaminu před ozářením“ v oboru farmakologie. V roce 1977 se stává docentem a v roce 1984 je jmenován profesorem pro obor biofyzika.
V čele katedry radiobiologie působil až do roku 1985. Na celostátní úrovni vedl důležitý výzkumný program v oblasti ochrany před účinky ionizujícího záření jaderných zbraní za války. Orientoval výzkum katedry jak na ochranu před účinky záření, tak na otázky účinné komplexní léčby radiačního poškození. V období nebezpečí použití neutronových zbraní dokázal vytvořit rozsáhlý mezirezortní výzkumný program ve spolupráci se všemi významnými fyzikálními, biofyzikálními a radiobiologickými centry v tehdejší Československé socialistické republice a uskutečnit řadu experimentálních studií v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Tehdejší utajení takového vědeckovýzkumného projektu nedovolilo rozsáhlou prezentaci těchto výsledků. Přesto zásadní výsledky byly řešitelem a jeho spolupracovníky předneseny na prestižních fórech Evropské radiobiologické společnosti a zasedání společnosti Radiation Research a zčásti publikovány v českém odborném písemnictví.
Katedra radiobiologie pod jeho vedením se rozsáhlou expertizní činností podílela na přípravě zdravotnických pracovníků jaderných elektráren v Jaslovských Bohunicích i v Dukovanech. Profesor MUDr. Milan Dostál byl se svými spolupracovníky (ing. J. Knajfl, ing. O. Neruda, ing. J. Severa, doc. MUDr. V. Vondráček) nejuznávanějším konzultantem při přípravě zdravotnického zabezpečení jaderných elektráren pro případy nejrůznějších havarijních situací. K takovému cíli dokázal získat ke spolupráci nejlepší specialisty z oborů dozimetrie záření, radiační hygieny, hematologie apod. Je i jeho zásluhou, vedle prof. MUDr. Vaňáska a prof. MUDr. Bláhy, že v Hradci Králové vzniklo již v 70. letech první specializované centrum pro léčbu těžkých dřeňových útlumů krvetvorby.
Přes neúnavnou vědeckovýzkumnou práci se s velkou intenzitou soustředil i na pedagogickou činnost katedry. Reorganizoval výuku pro mediky a řadu postgraduálních kurzů. Byl hlavním tvůrcem při zpracování první dvoudílné učebnice Vojenské radiobiologie, která byla vydána v r. 1975 jako 128. a 129. svazek učebních textů tehdejšího VLVDÚ JEP. Po habilitačním řízení před vědeckou radou přírodovědecké fakulty Univerzity P. J. Šafárika v Košicích byl v roce 1977 jmenován ministrem národní obrany docentem pro obor biofyziky. Řadu let působil v řídících orgánech ČSAV, konkrétně v Radě programu státního plánu základního výzkumu ČSAV a SAV, kde reprezentoval vědeckovýzkumnou základnu tehdejší ČSLA. V roce 1984 byl na návrh prof. M. Prasličky a vědecké rady přírodovědecké fakulty UPJŠ v Košicích jmenován prezidentem republiky profesorem biofyziky.
Ve své publikační činnosti (celkem na 150 publikací) přešel od prací farmakologického charakteru na problematiku chemické radioprotekce a od roku 1975 na širší oblast, v souladu s rozsáhlou činností katedry radiobiologie v ochraně před účinky ionizujícího záření. K experimentálnímu řešení problematiky zevního ozáření i kontaminace organizmu radionuklidy využíval progresivních výpočetních metod, především metodu isodol a testu aditivity při analýze kombinací léků a jejich optimálnímu výběru do účinných kombinací. Při nejrůznějších obhajobách byl vášnivým a zasvěceným diskutér, velmi náročným, ale spravedlivým oponentem. Tomu všemu učil i nás mladší. Za dobu svého působení v čele katedry radiobiologie umožnil obhájení kandidátské práce třem pracovníkům a čtyřem pracovníkům vytvořil podmínky pro docentskou habilitaci (prof. MUDr. P. Kuna, doc. MUDr. P. Petýrek, doc. ing. J. Severa, doc. MUDr. V. Svoboda). Od promoce byl členem České lékařské společnosti J. E. Purkyně, později i členem Evropské společnosti pro radiační biologii.
Závěrem nelze nepřipomenout jeho sportovní zdatnost, cílevědomě pěstovanou po zkušenostech z mládí. Dobře byla známá jeho aktivita ve sportovním oddíle Slávie Hradec Králové i v organizaci Bojovníků za svobodu. Po celý život jej doprovázela p. Běla Dostálová. Syn Ivan pokračuje v medicínské tradici rodiny, nyní jako primář infekčního oddělení v Klaudiánově nemocnici v Kosmonosech, dcera Naďa pracuje jako zdravotní sestra v Praze.
Zodpovědná pedagogická a tvůrčí vědecká práce byly po zásluze oceňovány. Prof. Dostál obdržel řadu vojenských medailí i státní vyznamenání. Za aktivní přínos k činnosti tehdejší České společnosti nukleární medicíny a radiační hygieny mu byla v roce 1980 udělena medaile České lékařské společnosti. V říjnu 2000 byl jmenován předsednictvem České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, na návrh výboru Radiobiologické společnosti, čestným členem ČLS JEP.
Po prof. MUDr. Milanu Dostálovi, CSc. zůstalo prázdné místo nejen v rodině, ale i mezi jeho spolupracovníky a žáky. Byl nejen uznávaným odborníkem, ale rovněž laskavým a čestným člověkem, který dokázal každého vyslechnout a pomohl, jak nejvíce mohl. Nikdy se nezpronevěřil svým ideám a zásadám.
Čest jeho památce.